Od září 2023 jsme otevřely naši vysněnou komunitní školu. Se spoustou představ a plánů jsme se do toho pustily a v zápětí jsme se setkaly i s představami rodičů. Abychom dostály sobě, ale i rodičům, snažily jsme se uplynulého půl roku přijít na to, jak to vlastně celé pojmout a uchopit tak, aby v tom bylo dobře nám, rodičům a hlavně dětem.

 

Nastal čas, kdy se s pocitem vyčerpání vracíme zpět k našim původním myšlenkám a představám a zjišťujeme, že se potřebujeme vrátit zpět k sobě a celý koncept školy uchopit trošinku jinak. Založit ho na svém přesvědčení, které vychází skutečně z nás samých a taky na tom, co by chtěly děti. Protože hlavně pro ně, jsme se do celého projektu pustily.

 

Naše cesta nás za víc jak půl roku fungování dovedla sem, ke škole bez nátlaku, pravidel kdy se co učit, jek se to učit, jestli se vůbec nějak klasicky učit. Samozřejmě jistá pravidla zůstávají, ale teď máme namysli pravidla týkající se učení.

 

Naše zkušenost je následující: Přijde-li dítě z klasické školy a k tomu je na něj nadále doma vyvíjen tlak ohledně učení, tyto děti s námi nespolupracují, nezapojují se, nemají o aktivity zájem, jsou jakoby vypnuté. A to nás dovedlo zpět k unschoolingu, nebo chcete-li, k sebeřízenému vzdělávání. Ten Naďa doma se svými dětmi praktikuje odjakživa. Její děti jsou zvídavé, zručné, mají zájem o cokoli, jen ne o klasické učení.

 

Také nám přijde, že když už jsme se rozhodly vzdělávat děti jinak a nemuset se podřizovat režimu klasické školy (tedy i brzkému vstávání), tak jsme se zase dostaly k tomu, že i když nemusíme, pod tlakem okolností jsme skončily u toho, že ráno brzy vstáváme denně a vlastně jsme tak přišly o jednu z úžasných výhod domácího vzdělávání. Moci se ráno vyspat. Vstávat bez stresu, jestli to do školy stihnu včas. Abych toho ve škole stihl co nejvíc, abych měl doma rodičům co vyprávět. A to je další věc, která vlastně spočívá v tom, že pokud pojmeme učení klasickým stylem, děti to v podstatě nezajímá a tím pádem se o to s nikým ani nemají potřebu dělit. Ale když je necháte půl dne běhat po lese, parku, hřišti nebo zahradě, kde se mohou hrabat v hlíně a po dešti třeba hledat žížaly, budou nadšené a spokojené. Ano, budou i špinavé, ale ta spokojenost za to přece stojí, co myslíte?

 

Abychom my mohly s dětmi pracovat a předávat jim informace, vědomosti a dovednosti jinak, je u toho potřeba spolupráce rodičů. Pokud mají totiž rodiče očekávání, co už dítě má nebo by mělo umět, protože už je mu 7, tak tím vlastně to dítě odrazuje. Děti jsou zvídavé a často tak stačí jim věnovat pár minut, když je zrovna něco zajímá. Například jim odpovědět, kolik je 3 + 3, protože teď zrovna to chtějí vědět a tím se to mohou snadno, bez nátlaku a bez stresu naučit. A pak Vás po nějaké době překvapí, kolik už toho umí, i když jste je vlastně cíleně nic neučily. Stejně tak to může být se čtením, psaním i čímkoli jiným. Protože ve chvíli, kdy to to dítě zajímá, se to naučí daleko rychleji a snáz, než když na to ještě není připraveno, nezajímá ho to a někdo to po něm pod nátlakem chce. A ten nátlak může být i slib, že když vypracuje těch 10 příkladů, tak dostane nějakou oblíbenou dobrotu.

 

Pracovní sešity nejsou to gro pro učení. Ale pokud to děti baví, mohou si je vyplňovat. My si ale myslíme, že učení probíhá v každém okamžiku našeho života. A obzvlášť u dětí. Kdy to, že něco prožijí, nějak interagují s ostatními, komunikují, baví se a učí se řešit konflikty je mnohdy naučí mnohem víc, než sedět celý den ve školní lavic.

 

Rády bychom děti rozvíjely směrem, který je zajímá a baví. Chceme jim pomoci najít jejich cestu. Jejich dary a potenciál (i v duchovní oblasti). A to nejdůležitější? Chceme jim pomoci najít cestu samy k sobě. Proto je pro nás důležité, co děti chtějí. Co je zajímá. A co by rády dělaly. Děti na prvním stupni si opravdu chtějí hlavně hrát. Je důležité jim to umožnit a ony se rády něco dozví a naučí. Hlavně když to vyplyne z té jejich hry.

 

Školu bychom rády propojily i s různými terapeuty, kteří by k nám za dětmi čas od času přišly a něco by jim předaly. Ale samozřejmě by tím i vzniklo propojení školy terapeutů a rodin, které by nám všem pomohlo najít tu naši cestu. Protože konec konců, cesta, je přece cíl.

 

Našim cílem je být dětem na jejich cestě vzdělávání oporou.
Pomoci jim “učit se učit”.

 

Nejdůležitější a nejvíce podporované je u nás svobodná hra a také svobodné učení. Podpořit chceme přirozený zájem o učení, věci, informace a o to se něco naučit. Naše vize je děti rozvíjet, posouvat, být jim při ruce a poskytnout jim odpovědi na jejich otázky. Podporovat jejich individualitu.

Děti budou dnem provázet nejen naši průvodci, ale také kdykoli kdokoli z venčí, ať už prostřednictvím přednášek, kurzů, povídání či ukázek.

K dispozici budou mít děti knihovnu, učebnice, pracovní sešity, stejně jako mnoho potřeb a pracovních pomůcek pro tvoření. Probíhat bude i výuka angličtiny, budeme psat, počítat, stejně tak i IT výuka.
Budeme se vzdělávat pomocí různých projektů, cestování, návštěv muzeí, výstav, řemeslníků (řemesel), poznávání profese a každodenního života.

Nechceme u nás ve škole zvonění, známkování, ani domácí úkoly

Přejeme si vytvořit přátelské, příjemné a bezpečně prostředí pro děti a jejich rodiče.

Chceme, aby děti ochutnaly svobodu, ale zároveň přijaly odpovědnost za své rozhodnutí. V malé skupině se učí spolupracovat, komunikovat, vyjednávat a respektovat sebe i druhé.
Je pro nás důležitý seberozvoj, sebepoznání a sebedůvěra.

Přejeme si, aby k nám děti chodily rády, zároveň se u nás i rády něco naučily. Aby je naše prostředí naplňovalo a dávalo jim i nám smysl.

Našim cílem je podpořit rodiče a děti na jejich cestě.

Děti budou trávit den ve škole společně, bez rozdělení podle věku.

Věříme, že děti se přirozeně chtějí učit, proto je v tom chceme podpořit a dětem poskytnout zpětnou vazbu, hodnotit slovně, probrat s nimi úspěch i případný neúspěch. Zaměřit se u každého dítětě na jeho potenciál a na to, co ho zajímá a v čem vyniká.

Zeptejte se nás

Máte nějaké otázky? Jsme vždy otevřeni v tom Vám pomoci.